Jméno: Unanimismus
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Pojem unanimismus označuje myšlenkový směr začátku dvacátého století, který se později projevil i v literatuře. Jeho základním principem je víra v jednotu, zdůrazňuje důležitost kolektivismu, pocitu sounáležitosti.
Základní znaky unanimismu
Termín unanimismus je odvozen z latinských výrazů označujících slova „jeden“ a „duch“, unanimismus tedy znamená jeden duch či jedna duše. Jeho historie je spojena s tak zvaným Opatstvím v Créteil, uměleckou skupinou, kterou roku 1906 založili francouzští spisovatelé Georges Duhamel a Charles Vildrac. Inspirací pro vznik této skupiny bylo podobné opatství z románu Gargantua a Pantagruel Francoise Rabelaise. Cíle bylo vytvořit jakési centrum pro uměleckou tvorbu, které bude založeno na principech přátelství a svobody, bude umělce podporovat v jejich tvorbě a zároveň jim pro tuto tvorbu poskytne zázemí. Bohužel toto centrum po dvou letech z finančních důvodů zaniklo. Pocit sounáležitosti, solidarity, porozumění s druhými, stejně jako návrat k pracovitosti a pokoře se ale staly základními znaky pozdějšího unanimismu.
Za vlastního zakladatele unanimismu je považovaný spisovatel Jules Romains, který v mládí Opatství v Créteil obdivoval a jeho principy dále rozvinul a vymezil ho jako jakýsi protiklad ke kapitalismu a válce. Jeho unanimismus pramení z určitého pocitu krize, kdy se lidé dostali kvůli vnějším okolnostem, jako je právě válka a kapitalismus, do slepé uličky a chovají se k sobě podle zákona džungle, tedy silnější vyhrává. Romains vidí východisko z této krize právě v unanimismu, lidé si musí uvědomit, že nejsou na světě sami, naopak že jsou součástí lidského společenství, a měli by se tak podřídit jednotné duši tohoto společenství, kterou Romains nazývá unanima. Pro literaturu inspirovanou unanimismem je typický zájem o psychiku člověka.
Unanimismus v české literatuře
Kromě francouzské literatury se unanimismus projevil i v české literatuře, především na začátku dvacátých let dvacátého století v souvislosti s ostatními moderními uměleckými směry. Jeho nejvýznamnějším představitelem byl básník Jiří Wolker, který prostřednictvím unanimismu svět kolem nás chápal jako jednotu věcí a bytostí, tedy živého a neživého. Typickým příkladem sbírky, která je unanimismem ovlivněna, je sbírka Host do domu, která obsahuje jednoduché a srozumitelné básně z doby autorova dospívání. Vzhledem k tomu, že svět je jednotou živého a neživého, Wolker ve svých básních věci často personifikuje, obrací se k nim jako ke svým přátelům a oslovuje je, velmi známý je například jeho verš „miluji věci, mlčenlivé soudruhy“. Mezi nejznámější básně z této sbírky patří především Poštovní schránka, Věci či Kamna. Kromě unanimismu je sbírka Host do domu ovlivněna také vitalismem, který je oslavou každodenního života a lásky. Prvky unanimismu lze spatřovat i v počáteční tvorbě Josefa Hory. Idea jedné duše se objevuje v jeho sbírce s názvem Strom v květu.
